BMW  Biker Meeting Garmisch-Partenkirchen 2002

4.7. - 7.7.2002

Místo konání: Olympijský areál v německém Garmisch-Partenkirchen.

Ještě v ČR kemp Anín..Velkoplošné obrazovky nechyběly....Je to opravdu maxi sraz.Každý koukal po různých vylepšeních a vychytávkách.BMW zde předvedlo část své výrobní linky.Výrobní linka v chodu.Snad jen podle motoru se dá hádat ......Bylo vidět moc zajímavých kousků.Je libo BMW trojkolku?Policejní vetzerán.A další veteránek.Byl tu i dálník. (český patent)Přijelo i několik majitelů BMW z východu, svou národnost dávali okázale najevo..... BMW a vše v řezu - zajímavé.Expozice byla velice obsáhlá a poučná. Rozvoďák.....Kardan....GS pro tři ......?!

    Já a Čert vyjíždíme ve čtvrtek dne 4.7. asi ve 14hod. z Prostějova, za slušného deště přes Boskovice, směrem Žďár nad Sázavou. Motorky krásně jedou a nic nebrání tomu, aby konečně přestalo pršet. Když se tak konečně děje, zrychlujeme a cesta krásně ubíhá. Najednou ztrácím Čerta ze zpětného zrcátka a po chvilce čekání na křižovatce se vracím s nepříjemným pocitem, že se stalo něco nepříjemného. Protijedoucí auta už mi signalizují, že se za zatáčkou něco děje. Teprve až když to člověk sám zažije, potom pochopí, co je to pocit nejistoty a obav. Naštěstí se však neděje nic hrozného. Po výjezdu ze zatáčky vidím Čerta s cigárem a motorku na bočním stojanu. Rozhazování rukama. Dochází mi, že mašina nejede. Zkouším to sám, motor startuje ale chrčí něco v převodovce. Jak potom později zjišťujeme, vysypala se spojka. Lépe řečeno suchá jednolamelová spojka se odporoučela do důchodu dost nezvyklým způsobem, strhnul se lamelový vnitřní tisícihran. Motorku tlačíme k nejbližšímu domu a prosíme domorodce o laskavost. Motorka je zatlačena do dvora a snad se s ní po návratu z Německa opět shledáme. Pro jistotu ještě fotíme naše zachránce u motorky,(jakože na památku), abychom měli v ruce alespoň něco, kdyby došlo na nejhorší. Obsah kufrů cpu do svých, věci nenacpatelné, které nepoberu zůstanou v Česku.

    Po telefonické domluvě s ostatními beru Čerta na tandem a jedeme směr Sušice a Železná Ruda. Naše dnešní zastávka je v kempu Anín nedaleko Železné Rudy. Zde dáváme nějaké to pivko, večeři a debatujeme s ostatními, co dorazili se zpožděním. Zítra se od nás někteří trhnou a pojedou jinam  Nemají totiž chudáci BMW.(pozn. Vlastik - do Strakonic na super pohodový sraz a s tím BMW to smrdí......).

    Ráno se po společné snídani dostavují poslední opozdilci na BMW a mi můžeme vyrazit. Přes hranice již jedeme komplet v sestavě: Já na R1100RT, Víťa na R1100RT, Gik s Káťou na R1150GS, Rosťa na F650ST a Miloš na svojí R1150RT. Já vezu na tandemu Čerta, který měl již zmíněnou smůlu a jeho R1100RS teď stojí bezmocně u úplně cizích lidí někde na dvorku ve vesnici u Žďáru nad Sázavou.Vše probíhá bez problémů, počasí nám přeje a je velmi pěkný pocit, vidět tolik „bavoráků“ na silnicích. Trochu se zdržujeme při vychytralém pokusu vyhnout se dálnici a udělat si maličký výlet kolem jezer lemujících státovku. Zabloudíme a potom se asi 2hodiny  motáme kolem Furstenfeldbrucku. Nakonec se vše v dobré obrací a my uháníme směr Garmisch.

    Tam přijíždíme navečer a hned hledáme hotel kde máme již pár měsíců reservované pokoje. Protože nás jede ve finále víc než jsme počítali, musí Rosťa, Gik a Katka do stanu v kempu, který je součástí tohoto podniku přímo v místě konání akce. Jak potom užaslí zjišťujeme, všude je vstup zdarma, dokonce i super vybavený stanový tábor je bez poplatku.Mobilní záchodové a sprchové „maringotky „ udržované po celou dobu mítinku v naprosté čistotě, také bez vstupného. Turci se snaží...

    Jak nám hlásí jeden z účastníků, je pátek a již se tady dle posledních údajů nachází 9000 motocyklů. Nejsem si jist, ale na tyto věci stejně nemám dobrý odhad.

    Počasí je celkem dobré a po ubytování a návratu do areálu začínáme zjišťovat co tady všechno je. Nepřeberné množství stánků s rozličnými doplňky. Kapely hrají, taneční přehlídky na moto doplňky, ukázky profi přestaveb motocyklů, plně funkční část výrobní motocyklové linky, Touratech a další a další vychytávky včetně dvou velkoplošných obrazovek. To aby někomu náhodou něco neušlo. Fotky hodně napoví. Jsem pouze znechucen dlouhými frontami na pivo u všech výčepů. A že jich tady je!!! Nakonec se stavíme do fronty ale jaký div! Za 5minut odcházíme s pivem v ruce. Jednak to pivo tolik nepění, za druhé za těmi pípami makají jak vzteklí a tak nějak to tady funguje. Pivo dobrý, i když z plastovejch kelímků.  Ty jsou ale tak tvrdý, že to připomíná trochu sklo. Jsou zálohovaný, ale ne proto, kolik stojí ale pro ochranu životního prostředí. Při vrácení dostávám 40centů, ale točí mi do nového. Extra popelnice na kelímky.

    Bolí nás nohy a zalézáme do stanu, který pojme asi 5tis. lidí. Kapely se střídají a my pijeme, pijeme, pijeme a pijeme. Celkem slušná zábava asi do 02.00hod. Jdeme spát, zítra je taky den a chceme toho moc vidět. Také se chceme projet po okolí. Jedna noc v penzionu stojí pro osobu v přepočtu 900Kč. Je to samozřejmě s královskou snídaní. Cena je vyšší i z toho důvodu, že jsem ji objednával přes Internet a Turistenverband si vždycky trochu přirazí. Ale hlavně jsme chtěli mít naše motorky  přes noc v bezpečí protože jsme zvyklí žít v Česku.

    V sobotu ráno jsme se probudili do zamračeného dne a bylo zřejmé, že počasí může být už jen maximálně horší. Dopoledne ještě procházíme atrakce a pozorujeme různá vystoupení. Například průběh simulovaného zásahu záchranného vrtulníku ADAC, kaskadérské kousky na motocyklech od kterých bych nečekal nikdy nic jiného než jízdu pomalu a rovně, skútr C1 na zadním kole, a třebas K1200LT, který váží bez řidiče 380kg letí po předním a potom točí přes zadní. Nakonec po zadním kole vidím v průběhu dne jezdit snad všechny BMW dvojkolky. Sami se zúčastňujeme bezplatného seznamovacího “výletu“ na zapůjčených skútrech C1. Naštěstí počasí ještě chvilku počká, a tak se mohu na vlastní kůži přesvědčit o jízdních vlastnostech tohoto originálního hybrida. Po návratu z vyjížďky vím naprosto jistě, že si jej asi nikdy nekoupím.

    Samozřejmě procházíme seřadištěm motorek a prohlížíme vychytávky jednotlivých majitelů strojů. Moc jich není, důvod je nasnadě. Na již tak dost dokonalých mašinách není moc co vylepšovat. Možná barevné  nebo textové úpravy. Za zmínku stojí příjezd ruských motorkářů na několika K1200LT, kde kromě obrovských ruských vlajek dost vyčníval nápis přes celý zadní kufr v azbuce „NA BERLIN!!!!“ Asi jim tu válku ještě neodpustili.

    Potom začíná pršet a my se schováváme v párty stanu. Na obrovském rožni se točí celá kráva. Neodoláme a jdeme si koupit. S klasickým německým studeným bramborovým salátem bez zeleniny pouze s marinádou chutná kráva z rožně naprosto bezkonkurenčně. Cena asi7 €. Prší jak prase.

    Dáváme ještě nějaké to pivo a poměrně znechuceni počasím, které již definitivně řeklo své poslední slovo se odporoučíme na pension a potom místní řecké hospody..

    Povečeříme, pokecáme o všem možném a jdeme spát. Zpátky do promoklého areálu nás nedostane ani informace, že dorazil komisař Schimanský - jak jinak, než na motocyklu BMW.

    Ráno snídaně, čekáme na ostatní až sbalí stan v kempu a hurá domů. Počasí nám konečně přeje a  kazí se až okolo Mnichova. U hranic je již opět sucho. Za čárou ještě poslední společné kafe na benzínce a rychle domů. Rosťa do Sedlčan, oba Gici do Prahy a Miloš do Kadaně. Víťa a já s Čertem za zády nasazujeme velmi rychlé tempo a jedeme po státovce směr Sušice, Horažďovice, Písek, Tábor, Pelhřimov, Humpolec a Brno do Prostějova, Víťa potom dál do Olomouce.

    Po cestě, ještě před Pískem dojíždíme k právě se odehrávajícímu lidskému dramatu. Škoda 100 nezvládá zatáčku a přeráží se o strom do rohlíku. Z auta vypadávají 4 osoby, z čehož je jedno dítě. Později zjišťujeme, asi 5ti leté děvčátko. Teče benzín. Auto je na střeše. Sedadla kolem auta, na louce sklo a plno barevných věcí.Všude krev. Neděle odpoledne a kolem plno postávajících chalupářů kteří chtějí stihnout svůj nedělní film. Seskakujeme s Čertem z mašiny a snažíme se pomoci.Vytrhávám kabely od baterky. Přidávají se duchaplnější diváci. Starší tlustá paní má na několikrát zlomenou nohu a Čertovi s ní nejde hnout. Zůstává tedy jako jediná uvězněna v  obráceném autě. Běžím na druhou stranu silnice, kde chroptí asi 30ti letá žena s krvavým obličejem. Vytahuji jazyk a s dalším řidičem jí podkládám hlavu aby neležela v kaluži zvratků a krve. Požaduji od autařů přikrývky a postupně se nám daří pozakrývat ostatní. Dva jsou evidentně živí, ale křičí bolestí a jsou v šoku. Děvčátko v bezvědomí, nářek, krev a přijíždějící sanitka. Již nejsme s Čertem nic platní. Odjíždíme. Po cestě, ještě v protisměru potkáváme další sanitku a nad hlavami problýskne trup vrtulníku.Chvilku jedu předepsanou rychlostí. Na dálnici již však opět 170 až 200km/h. Člověku rychle otrne. Nemám už chuť se dnes projíždět. Spěchám. Za mojí ženou a dcerou. Druhý den mi známá hlásí, že v rádiu slyšela o této nehodě. Bilance: 3 mrtví včetně té holčičky. Hrozný. Proč musí nevinné dítě doplatit na cizí zbytečnou chybu???!!!! Je mi jí hrozně líto.

    Vracíme se domů a máme na tachometru necelé 2000km. Příští rok pojedu na BMW mítink určitě zase, neboť to bylo perfektní i přes to hnusný počasí. Myslím hlavně celou tu organizaci, včetně práce dopravních policistů řídících provoz při vjezdu a výjezdu z areálu. Nikde nedošlo k zácpě i při tak obrovské účasti návštěvníků. Příští rok bude 80té výročí BMW a tam nesmím chybět. Pokud zdraví, rodina a finance dovolí. Počasí nehraje roli, neboť bmw R1100RT nemá mezi sportovními cesťáky co se týče komfortu cestování a pohodlí konkurenci. Ale to je zase z jiného soudku a na toto téma zase někdy příště.                                Cyril

www- spáchal Vlasťa