Hodnocení pohodlí jízdy

Vibrace vozidla, spolu s hlukem, tepelnou pohodou a designem mají rozhodující vliv při posuzovaní pohodlí jízdy vozidla. Vibrace jsou však přítomné téměř každé lidské činnosti a expozice člověka tedy není dána pouze jeho přítomností ve vozidle. Cílem studia vlivu vibrací je například stanovit frekvenční pásma, v nichž je lidské tělo citlivější a tedy i náchylnější ke zranění a určit bezpečné limitní hodnoty pro působení vibrací na člověka.

Studium vlivu vibrací na člověka se odehrává na dvou úrovních. První z nich je charakterizována zájmem o dopad vibrací na lidské tělo jako celek: Whole-Body Vibration, druhá z nich zkoumá působení mechanických kmitů na ruce, nohy a klouby, které jsou při většině činností exponovány nejvíce: Hand-Arm Vibration. Těmto dvěma kategoriím odpovídají také příslušná hygienická omezení. Oba způsoby působení na člověka lze porovnat také během jízdy vozidla.

Jako základní pozice pro hodnocení kmitání člověka se bere sedící figurína, do níž se vibrace přenášejí sedadlem. Nicméně nelze zapomínat na další přenosové cesty přes řidítka a ovladače prostřednictvím rukou a stupačky prostřednictvím nohou. Zvláště kmitání řidítek je subjektivně hodnoceno řidiči velmi nepříznivě. Kromě těchto přímých vlivů je třeba vzít v úvahu i vizuální vjemy spojené s kmitáním vozidla, jako například vibrace přístrojů, zrcátek a podobně. Při hygienickém hodnocení vibrací se zpravidla ve shodě s metodikou akustických měření a jejich zpracování popisuje kmitání soustavy i limitní křivky přípustných pásem v třetinooktávovém spektru.

V případech , kdy je mechanickým vibracím vystaveno celé lidské tělo se jeho odezva obvykle zkoumá, v souladu s většinou reálných stavů, při relativně nízkých hodnotách zrychlení (pod 1g). Naproti tomu časové expozice těchto dějů lze ve většině případů považovat za chronické (profesionální řidiči). Frekvenční rozsah těchto dějů lze omezit intervalem 1 - 80 Hz.

Účinek vibrací na lidský organizmus bývá často zesílen nevhodným tvarem a uspořádáním prvků vozidla s nimiž je cestující ve styku, špatnou volbou posezu (strnulá poloha člověka, nepříznivé rozložení kontaktních tlaků), u motocyklů pak ještě vlhkem a tepelnou pohodou. Nejvýznamnějším partnerem, který ovlivňuje dopad vibrací na organizmus je kromě intenzity kmitů faktor času.

Omezení expozice člověka mechanickým kmitům v závislosti na frekvenci vychází z normy ISO 2631. Při hodnocení svislých vibrací, které jsou při jízdě vozidla dominantní, má zvláštní postavení frekvenční oblast mezi 4 a 8 Hz. Její umístění je dáno polohou vlastních frekvencí těla člověka a jeho částí ve frekvenčním spektru.

Při hodnocení citlivosti lidského těla na kmity probíhající v horizontální rovině je pásmo základních frekvencí těla a jeho částí posunuto do oblasti mezi 1 a 2 Hz.

Hlavním zdrojem vibrací, přenášených do rukou, jsou řidítka. Přestože již bylo řečeno, že jejich kmitání je řidiči subjektivně hodnoceno velmi nepříznivě, není s ohledem na hygienické normy jeho působení na řidiče z fyziologického hlediska příliš nebezpečné. Zdraví řidiče je v takovém případě mnohem více ohroženo sníženou aktivní bezpečností.

Při rozboru zasažení rukou a nohou osob cestujících na motocyklu je třeba vzít v úvahu i vliv teploty. Účinek vibrací na lidské tělo totiž roste s klesající teplotou prostředí.

V případech, kdy nelze zdroj mechanických kmitů odstranit, měl by se alespoň vhodnou konstrukcí prvku, který je s rukou v přímém kontaktu, ovlivnit způsob přenosu vibrací. Vhodnou volbou ovládacích sil, rovnovážných poloh a dokonalým ergonomickým zpracováním lze dopad vibrací na ruce minimalizovat.