Radegast 2001 – anarchie a hnus!
od totálně nasraného BERTA CBR1000F

 

Tak jako loni, i letos jsem se docela těšil na sraz Radegast v Rožnově pod Radhoštěm. Zhltnout nějaký ten připálený stejk, případně uzené žebro,  dát dvě-tři pivka, zasmát se blbečkům, jejichž jezdecké kvality spočívají ve zničení maximálního počtu zadních pneumatik v co nejmenším čase… no znáte to sami. Od původního úmyslu, vyjet v pátek odpoledne, nás odradilo počasí, takže jsme vyrazili až v sobotu ráno. Z Olomouce do Rožnova je to kousek, takže už kolem desáté jsme přijeli do prozatím ještě klidného kempu, který se ale později v noci měl změnit v peklo. Ale nepředbíhejme.

Kolem poledne proběhla tradiční vyjížďka, která ačkoli nebyla nijak zvlášť organizovaná a zabezpečená, tak dopadla (aspoň pokud vím) bez incidentů a nehod a jejímž cílem byly dlouhé stoly bohatě obložené masem a zeleninou. Kupodivu se na všechny dostalo, přestože nás byly stovky.  Potud dobrý.

ALE – kolem sedmé (snad později - nenosím hodinky) nastoupila hudební skupina. Ale spíš bych měl napsat „hudební skupina“, protože to, co se začalo ozývat  z reproduktorů, se hudbou nedá nazvat ani v tom nejhorším deliriu.  Mně osobně jejich pěvecký projev nejvíc připomínal zvuk, který doprovází jídlo padající z hlavy ráno po prochlastané noci. „Těleso“ tvořili (tuším) tři „atleti“ oblečení do kraťasů a popruhů od kytar, a jediné slovo textu, které jsem zachytil, bylo úvodní UAN TUU FRI, kterým uváděli každou svou „skladbu“.  Pod jejich „pracovištěm“ skákalo asi dvacet vykalených borců, zhruba čtyřikrát tolik apaticky přihlíželo od stolů kolem parketu a zbytek se uchýlil do prostoru dvou stánků s chlastem, případně do bezpečí svých chatek či stanů. Marně jsem hledal udírnu s masem, rožeň s napíchnutým seletem, nebo aspoň ostravskou klobásou.

Marně jsem hledal i pořadatele.  Ti se snad omezili jen na výběr vstupného, a když už nebylo co vybírat, sbalili fidlátka a nechali kemp osudu.

Nejezdím na srazy, abych se na nich vyspal. Z této iluze jsem vyrostl už před pěti lety. Ale opět musím říct, že tento sraz byl jedinečný i v tomto směru. Na asi 150m rovince v zadní části kempu nepřetržitě předváděli své jezdecké kvality blbečkové se sundanými výfuky a od těchto exhibic je neodradilo ani to, že se tam motalo spoustu lidí ani to, že jeden z nich si asi kolem 11 večer „zastlal“. Charakteristický zvuk skřípajícího plechu po asfaltu ve mě vyvolal pomstychtivé uspokojení, nicméně naděje českého stuntridingu svou stejně starou hebelu po delším trápení probudila k dýchavičnému životu a dál pokračovala v exhibici. pozn. Mecan  Nemusím snad ani připomínat, že jezdili stylem „CO TO DÁ“. Po zbytku kempu pak neustále jezdila další hromada „tvrďáků“ snad až do svítání, pokud vím od přátel, kteří měly ty nervy tam zůstat přes noc. Já jsem se v 11 večer sbalil a odjel domů.  Odjel jsem prostě domů z Rožnova do Olomouce s pevným rozhodnutím, že toto byl můj poslední sraz, na kterým jsem v životě byl. Ale Berte, za 14 dní frčíme na Mototour...pozn.Mecan

Tento sraz přesvědčil mně a bohužel i všechny obyvatele Rožnova v dosahu zesilovačů hudebního tělesa a otevřených výfuků, že motorkáři, kteří se sjíždí na srazy, jsou banda ožralých prasat, která poslouchá tu nejhorší muziku, co si kdo dokáže představit, chlastá pivo a žere malý děti…K tomuto přesvědčení bezesporu pomůže i česká televize, jejíž kameraman pohotově natáčel místo naleštěných čoprů spíš jejich ožralé majitele válející se po silnici.

Prosím za odpuštění ty, kterých se ta poslední věta netýká. Byla jich tam ale ABSOLUTNÍ menšina a ta bohužel zanikla v chaosu a vřavě, kterou tento sraz podle mého skromného názoru byl.

Technicky vzato – zajímalo by mně, kolik organizátor vybral při vstupném 150,- Kč, kolik ho stála bezesporu „pečlivě vybraná“ hudební skupina a kolik mu za tento skvělý sraz zůstalo za nehty, když nebyl ani schopen zajistit pár maníků těžké váhy, kteří by v průběhu noci rozvášněné motorkáře poněkud usměrnili a vysvětlili jim, že strýtfajtr dej bude až později v Hradci a že s pěti promilema se nejezdí na motorce mezi davem lidí po zadním kole.

pozn. Mecan: Radegast je jedním z nejdivočejších srazů už léta. Pamatuji si scénu z jednoho z minulých srazů, kdy v kempu neprozřetelně zůstalo několik civilních rodin, později ohluchlých, s hrůzou prchajících a svým dětem zakrývajíc oči při kvapném odjezdu z kempu. Dokonce se pokoušel jeden tatík pořadatele donutit, aby zjednali pořádek. Při koupání v bazénku mu totiž nějaký démon nachcal na hlavu... Těžko. Prostě měl smůlu a byl v nepravém čase na špatném místě. Chci se připojit ke kritice Radegastu. Nic moc, příště určitě nepojedu. Motorkářství je hlavně o svobodě a volnosti, ale ne o anarchii.