SLOVINSKO 2001

Julské Alpy - Triglavský národní park, Grossglockner a taky jižní Čechy
6.7.2001 - 15.7.2001

HONDA CBR 1000 F a VFR 750 F.

Začal bych asi tím, že jsem při stavu 27 tisíc mil na počitadle vyměnil obě gumy a brzdové obložení na mém CBR 1000F. Ne že by ty gumy už nemohly jezdit, ale vzorku tam už bylo poskrovnu a kluci mě varovali, že mně s tím k "moři" nevezmou :-(.

Takže konečně datum s velkým "D" - 5.července a odjezd směrem na jih s malou zastávkou u Zlína (Gottwaldova), kde jsme naložili našeho kamaráda Rosťu i s jeho Rubikovou kostkou. Trasa do Slovinska už prakticky tradiční - Mikulov - Vídeň - Gratz - Klagenfurt - Loibltal. Silnice E63. Z hraničního přechodu jsme našli poměrně zajímavou cestu do Bledu, vedoucí po silnicích minimálně osmé třídy přes vesničky, kudy snad nikdy před tím motorka neprojela, ale bylo to o to zajímavější - Tržič - Begunje - Lesce - Bled.

Kemp v Bledu jako obvykle za jedna! Krásné místo mezi skálami a asi 3 minuty od jezera (pěšky!) s průzračnou vodou, která nezamrzá ani v té nejtužší zimě, páč ji ohřívají termální prameny (Olterm by se divil :-) ). Jedinou vadou na kráse byla tlupa pražáků asi 10m od našich stanů, kteří se stupidně chechtali celou noc nesmyslům až do chvíle, kdy jsem to nevydržel a vytekl na ně se slovy, že snad nemusí vědět celá Evropa, že Češi poctili Bled svou návštěvou. Pak se přidal ještě jeden němec se slovy o pokutě za rušení nočního klidu, načež bylo ticho téměř hrobové (jojo, německá autorita…).

Den druhý - pátek 6.7.2001
Krásné ráno v kempu Bled, cosi k snídani a pak pěšky kolem jezera se zastávkou na hradě, který zespoda vypadá, že tam pěšky nikdy nedojdete, leč my to dokázali! Hrad se tyčí nad hladinou jezera na skalisku asi ve stometrové výšce (no možná to tolik není, ale vypadá to impozantně…) a nahoře zjistíte, že tam z druhé strany jezdí po silnici auta :-). No ale my jsme stejně chtěli po svých, takže NO A? Po prohlídce zase pěšky dolů dál kolem jezera, oběd ve veslařském centru (pivo nechybělo) a pak zpět do kempu. Veslařské centrum - nejen dobrý a (relativně) levný pivo, ale taky pizza veliká jako dekl od záchodu. Zbytek odpoledne koupání v jezeře, opalovačka, meditačka a nakonec sprchovačka a chutná večeře (vaří se tu fakt dobře!).

Ceník ubytování atd. http://www.camping.bled.si nebo http://www.bled.si

Den třetí - sobota 7.7.2001
Bled - Moste - Jesenice - Kranjska Gora - Vršič (1611m n.m.) Na podrobné mapě vypadala cesta jako chuchvalec zmuchlanýho špagátu. Ve skutečnosti taky. Samá zatáčka do 180 stupňů, stoupání tak 18% a v některých zatáčkách místo asfaltu žulový kostky, protože asfalt by stekl dolů :-). Nahoře spousta motorkářů a světe div se - cyklisti! Nechápu, jak to mohli vyšlapat, když mě to unavilo i na motorce! A pak zase dolů a zase milion zatáček, ale asi tak pětkrát zajímavějších než po cestě nahoru. Po pár kilometrech, kdy už se dalo jet chvíli rovně, se dostáváme k hornímu toku řeky Soča - ráj raftařů, modro-zelená voda, neuvěřitelně čistá a stejně tak ledová. Nejkrásnější kousek Evropy, jaký jsme zatím viděli. Soutěsky z bílýho kamene a na dně tyrkysová voda, bezmračná obloha nad hlavou a teplota lehce pod třicet ve stínu. Kávička v kempu před městem Bovec (stojí za to vidět) a pak dál do Kobaridu. Cesta se stále klikatí podél Soči, ale zatáčky už nejsou tak ostré a dají se daleko víc vychutnat. Kemp v Kobaridu - vodáci, raftaři a opět pár čechů, ale tentokrát docela civilizovaných. Odpoledne drobně sprchlo, ale trvalo to asi půl hodiny a celou dobu do toho svítilo slunko. Pak to během další půl hodiny zase uschlo a bylo slyšet už jen mlácení hromu ve skalách nad kempem.  V noci jsem si prožil jednu "rychlochřipku" - měl jsem pocit, že jsem dostal snad zápal plic a snad úplně všeho a už jsem si maloval katastrofický scénáře, jak jedu domů vlakem a co udělám s mašinou, ale můj spolujezdec Rosťa mi obětavě uvařil čaj a tak jsem zalezl do spacáku, vypotil asi hekťák vody a ráno jsem byl úplně fit.

Den čtvrtý - neděle 8.7.2001
Ráno v Kobaridu - bezmračná obloha a slunko ostré jak žiletky. Opět balíme a frčíme dál. Před tím samozřejmě něco k jídlu a lehce okoupat v Soči - teda spíš jen namočit a ven, protože po půlminutě vás chytá křeč do nohou a máte pocit, že se vám mění v ledový špalky. Kobarid - Tolmin - Most na Soči - tady už má řeka podstatně víc vody, ale stále neuvěřitelně čistá. Idria - Kalce - Postojná - Predjamski Grad. Hrádek, přilepený jednou stranou ke skále jako vlaštovčí hnízdo. A taky jeskyně pod ním, 700m dlouhá. Vybaveni baterkama kráčíme na konci výpravy, kde není slyšet ječící Italy a my tak můžeme plně zažít Genius Loci. Pak skalní hrad - sídlo rytíře Erasma, v současné době v téměř obyvatelném stavu, po rekonstrukci v posledním desetiletí.
A zase do kempu, tentokrát Pivka Jama, rovnou u stejnojmenné propasti a jeskyně. Nebo spíš nad jeskyní, protože vchod do jeskynního komplexu se nachází přímo u recepce kempu. Kemp samotný - přepychové soc. zařízení, skvělá restaurace a dobrý Merlot (taky lehce rozladěná Květinka, na kterou jsme připozapomněli při cestě ze sprchy, neb vedla právě kolem zmíněné restaurace…)
Jak se dozvídáme od průvodce (prohlídku jeskyně jsme si nenechali ujít ani tentokrát a opět to stálo za to), na území Slovinska se nachází asi 700 registrovaných jeskyní. Říkají tu, že každá rodina ve Slovinsku má svou vlastní jeskyni. Pivka Jama vyniká "nadstandardní" výbavou - ponorná řeka, která protéká asi třemi dalšími jeskyněmi, mezitím se občas objeví na povrchu, párkrát změní své jméno a nakonec se objeví v Lubljaně, hlavním městě Slovinska, jako řeka Ljubljanica, všemožné tvary stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů od černé až po bílou barvu jako cukrová poleva, od bachratých obrů až po tenké špagety. Pokračování zítra, čtvrtý den pomalu končí a dochází baterky v zářivce a Merlot ve flašce.

Den pátý, pondělí 9.7.2001
Odjíždíme směrem na Ljubljanu, po vedlejší cestě, po dálnici to je o ničem. Postojna - Ljubljana - Kranj - Jesenice (málem jsme vjeli do lesa…), míjíme odbočku do Bledu (tady jsme už byli…) a jedeme přes Jesenici směrem na Kranjska Gora. Čeká nás poslední noc ve Slovinsku, kemp Dovje. Má sice jen jednu hvězdu, ale opět slušné vybavení. Teplá voda ve sprchách (za marku, ale teče), a taky bar u recepce. Podnikáme pokus o pěší turistiku a vyrážíme hledat hospodu s jídlem. Procházíme postupně asi 3 vesnice a Vlasťa se ptá plynnou slovinštinou "Prosím info kde hamu-papu? (volně přeloženo něco jako Kde bysme se mohli nažrat?) Paní ochotně poradila leč hospoda (pizzeria) nevařila. Proč taky, když je to pizzeria? Takže jsme povečeřeli pivo a šlapali dál, přes řeku do další vesnice s další hospodou, která by sice asi vařila, ale byla pro změnu zavřená. To už byla tma, takže jsme se vrátili do kempu, kde jsme dali druhý pivo a šli spát. Poznal jsem, že na rčení "hlad je převlečená žízeň" je fakt kus pravdy.

Den šestý - úterý 10.7.2001
Dnes nás už čeká jen nudná cesta do jižních Čech. Jedeme ale oklikou, abychom si to trochu zkomplikovali, jedeme přes Grossglockner!
Úplná bomba! Ledovec a sníh uprostřed léta! A k tomu sluníčko a pětadvacet stupňů a svišti, kteří pod betonovým plotem škemrají o jídlo, a stovky motorkářů a stovky zatáček na prvotřídním asfaltu ve výšce 2600m n.m. Na hoře koulovačka a klouzačka ve sněhu a samozřejmě fotky, aby nám to kamarádi věřili a abychom se mohli chlubit! A zase dolů, dalších 100 zatáček a směr Salzburk, ale opět oklikou, přes Zell am See. Když jsme tak blízko, tak aspoň projet nejznámější zimní středisko v Rakousku. Dál už jen cesta do Čech. Úspěšně ujíždíme dešti tunelem mezi horama, který vyrůstají přímo před námi z rovné země a tyčí se do neuvěřitelné výšky. Cesta se klikatí mezi nimi až k něměcké hranici, kde čekáme aspoň náznak celnice, ale nic takového se nekoná. Jenom cedule velikosti dopravní značky s nápisem Bundesrepublic Deutschland nám dává na vědomí, že tu platí místo šilinku marka. Projíždíme asi 20km německého území a opět do Rakouska (a opět jen cedule), objíždíme Salzburk a najíždíme na dálnici do Linze. Tady nic zajímavého (co by taky člověk čekal na dálnici a Vlasťovi tentokrát ani nedošel benzin). Další zážitky až ve Wulowitzu, který je polepený antitemelínskou propagandou a na české celnici, kde po nás chtěli sundat přilby. Blokáda se tentokrát naštěstí nekonala.
Návrat do vlasti je pro mě vždycky zážitkem. Už pár metrů za celnicí vás nic nenechá na pochybách, že jste doma. Už z dálky jsou vidět neony prvního bordelu (pardon, nočního klubu) a o kilák dál už na vás čekají cigánský štětky (pardon, rómské prostitutky).
Spíme v kempu Štilec u Kamenného újezdu (málem jsem ho minul, protože jsem jel sice rychle, ale blbě), naštěstí včas napraveno. Sem patří malé zamyšlení nad hodnotou jednotlivých hvězdiček v kempech u nás či jinde. Zatímco ve Slovinsku jedna hvězda "stála" devět marek a samozřejmostí byla teplá voda po celý den a bezchybné sociální zařízení, u nás dvě hvězdy znamenají, že teplá sprcha funguje od 7 do 9:30 ráno a od 18 do 21:30 večer. Mimo tento čas se můžete vysprchovat studenou vodou na pláži. Ale pozor, ta studená voda chvíli teče jenom v případě, že hodíte do automatu k tomu určenému pět korun. Bez komentáře. Pokud máte pocit, že se z toho poserete, vemte si na záchod svůj hajzlpapír. Ten tu budete hledat taky marně.
Hospoda už taky nevaří, takže si dáváme po dvou pivech (už víme, že hlad je převlečená žízeň) a jdeme spát.

Den sedmý - středa 11.7.2001
Snídaně, první v česku, a vzhledem k tomu, že už se blíží poledne, takže vlastně i oběd. A kam dál? Někam na Třeboňsko, a pak se uvidí. Pokračování večer.
Na třeboňsko jsme nedojeli. Zato proběhla prohlídka Českého Krumlova. Pro mě to bylo potřetí, ale Krumlov se neokouká. A kromě toho jsme viděli muzeum tortury - práva útrpného. Středověk i s jeho stinnou stránkou - ty nejrafinovanější (rozuměj nejohavnější) způsoby mučení, kdy člověk ze sebe vyklopil i to, co nikdy nevěděl. Morbidní expozice navíc v sugestivním prostředí sklepů a katakomb pod několika historickými domy na krumlovském náměstí. Nedoporučuji slabším náturám a po obědě ani těm silnějším.
Z Krumlova jsme odjížděli už za deště, který nás vytrvale doprovázel až do Českých Budějovic, kde jsme vyměkli a zůstali v kempu Stromovka. Žádný přepych, ale teplá voda byla a hajzlák a kuchyňka taky (jen kdyby bylo co vařit)
Ještě jedna poznámka stojí za zmínku - při tankování na Aralu jsme při výjezdu projeli myčkou. Poučení - na všech benzinkách Aral se při výjezdu projíždí myčkou…

Den osmý - čtvrtek 12.7.2001
Stáváme velmi brzy - jen o dvě hodiny později, než jsme původně chtěli, a jedeme do Červené Lhoty. Zámek moc fajn, pivko a párek taky. Dále směr Slavonice - nečekaně zajímavé starobylé městečko a jeho podzemí. Ručně rubané odvodňovací kanály v rulovém základu slavonického náměstí byly objeveny a zpřístupněny v devadesátých letech. Počátky budování sahají do 14. století, kdy v místě dnešního náměstí byla jen dřevěná zástavba a místním obyvatelům sloužily katakomby jako zimní útočiště, kde nejen přebývali, ale dokonce pracovali (zpracovávali kůže) - zdá se to neuvěřitelné v prostorách vysokých maximálně 150cm a úzkých tak, že někdy jsme se prodírali bokem a v předklonu. Kromě toho plnily katakomby (a plní opět i dnes) odvodňovací funkci - odvádí vodu z podmáčeného podloží zdejšího náměstí a zástavby.
Za zmínku stojí i zdejší kostel, náměstí a věž, odkud je krásný výhled do okolní krajiny.
Nabiti zážitky odjíždíme do kempu Osika u Nové Bystřice. Krásný kempík u rybníka v krajině nepoznamenané průmyslem na samotných hranicích s Rakouskem. Tři hvězdičky a velmi slušné vybavení - slušné sociální zařízení, teplá voda a perfektní sprchy. Na každém rohu stánek s občerstvením a vším, co potřebuje čundrák k životu - od kartáčku na zuby přes základní potraviny až po kakao Granko a pokémona Pikaču (nebo jak se ta zrůda jmenuje). Kemp na jedničku s hvězdičkou! Romantiku tohoto koutku naší zemičky ještě umocňuje úzkokolejka, po které nejenom že jezdí vlak (Jindřichův Hradec - Nová Bystřice), ale o víkendu dokonce tažený parní mašinou! Nezapomenutelný zážitek!

Den devátý - pátek 13.7.2001
Další chabý pokus o pěší turistiku, nakonec ovšem bezmála 10km, ale stálo to za to. Románský hrad Landštejn - skvěle zachovalá zřícenina, ve své době velmi významné sídlo (už jsem zapomněl koho…). Po cestě na Landštejn jsme dokonce měli nečekanou příležitost navštívit otevřené podzemí kostela v Kláštěře - paní nás vybavila zapálenou svíčkou, nasměrovala nás do otevřené krypty a odevzdala nás temnotě a chladu. V ponurém světle našich svíček to byl docela nevšední zážitek. I kostel samotný stál za to - největší dřevěný oltář v Evropě, 22m vysoký a 11m na šířku! Monumentální dílo z černého dřeva, které na první pohled vypadá jako mramor (teda aspoň mě se to tak zdálo, neměl jsem brejle).
Po nadlidském výkonu (těch 10km nám dalo zabrat :-)) se posilňujeme v přepychové Landštejnské rybárně McPstruh a McKelt. Do kempu to máme asi 3 hodiny pěšky, ale protože máme většinou víc štěstí než rozumu, tak skáčeme do autobusu, který jede pět minut po tom, co jsme se vykutáleli z hospody.
V kempu Vlasťa kupuje víno (podle flašky Svatovavřinecké), který má chuť zkaženýho juice s octem. Při ceně 73,-Kč je nám líto to vylít, takže se to pokoušíme vychlastat, ale ono to fakt nejde, protože to chutná jak voda z kaluže. Takže to vracíme do kiosku a kupodivu dostáváme zpět naše peníze. Asi jsem zapůsobil jako znalec, když jsem prohlásil, že takto určitě nechutná Svatovavřinecké.

Dál předávám klávesnici Vlasťovi, protože zážitky z posledních dvou dnů má ještě v živé paměti:

Den desátý - sobota 14.7.2001
Ráno klasika snídaně, balení a odjezd. Bert ještě stačil probudit v místní mládeži motorkáře, když si posadil na své CBR dva klučiny. Ti byli celí bez sebe. Dnešní trasa směřuje do Jihlavského podzemí a pak na chatoslet někam k Třebíči.
Nabuzeni a natěšeni na nevšední zážitky (duchové apod.) vcházíme do podzemí, kde po ukázce 200m chodeb a svítící stěny končí prohlídka. Tak to jsme fakt nečekali. Druhé největší podzemí ve střední Evropě (to první je ve Znojmě) a už jsme venku a do toho to krásné náměstí s tím super betonovým komplexem uprostřed. Ach jo.
Po chvilce hledání nakonec nacházíme zastrčený kempík, ve kterém se koná onen chatoslet (pro nezasvěcené - setkání motorkářů z internetové diskuze). Po chvíli přijíždějí všichni z vyjížďky a my už můžeme přiřadit ke jménům, které známe z diskuze, i tváře. Kratičké seznamování a pak až do rána diskuze o všem možném.
Za zmínku ještě stojí návštěva nejmenovaného redaktora nejmenovaných novin, který nakonec spal s námi na pokoji. Když jsme se ho ptali, zdalipak chrápe, odvětil velice klidně, že malinko. Nicméně to, co se odehrávalo přes noc, to jsem ještě nezažil. (Dnes již vím, že jsme ho měli vyhnat někam daleko do lesa.) O patro níž měli problém usnout a chata se celá třásla. No fakt hrůza. Obdivuji Štěpánovu manželku a obyvatele přilehlých ulic.

Den jedenáctý - sobota 15.7.2001
Ráno zase snídaně. (Štěpán už tady není.) Pan správce, recepční a vrchní v jedné osobě se o nás velice dobře stará.
Po chvíli domlouvání jsme se nakonec rozdělili. Já s Květinkou po včerejším fiasku v Jihlavě jedu do Znojma do katakomb, Bert s Rosťou a jeho rubikovkou, už jedou rovnou domů.
Cestou do Znojma moc objížděk, ale nakonec to stálo za to. Čtyřpatrové podzemí, asi hodinová prohlídka tří pater, podzemní studna a bludiště. Také ochutnávka vína. Znojmo samozřejmě krásné město, ale zase nějaká betonová ohavnost přímo uprostřed historického náměstí.(velký obchoďák, jehož piloty prochází i přes chodby, kterými chodíte v podzemí).
Pak už jen plnej plyn a domů.

Celkem jsme najeli asi 2600 km. Pneumatiky ojety až na boční hrany. Žádné technické problémy, spotřeba kolem 5,5-6l jak kde. (A Bert dodává: jak kdo, někteří museli dostat infůzi z mýho CBR)
Grossglockner všem doporučuji - je to zážitek srovnatelný snad jen se zatměním slunce na Balatonu. Musí ale vyjít počasí, pak ale můžete všem ukazovat samolepku na své moto.

 


(:- ))))) "Kdo nebyl na Zvoníku není motorkář"   (:- )))))


Pro Motoweb zapsali Bert  CBR a Vlasťa  VFR , když zrovna neseděli na biku a neletěli po rakouské dálnici.

 Mapa Evropy.

Mapa Slovinska.

Mapa okolí Bledu.


Jezero Bled a pohled na ostrůvek s kostelíkem.

Opět jezo Bled - foto BERT.


Bled sice jen pohled ale stejně.........


Zase pohled Bledu v zimě moc pěkny co.

Před Vršičem (v pozadí) Foto Květina.


Řeka Soča a její 10°C voda.


Soča a její zelená voda.


Soča.


A zase soča.

Predjamski grad.

Predjamski grad - detail.

Né každý se muže pochlubit letní fotkou u sněhové závěje.Těsně před Grossglocknerem.

Parkoviště u Grossglockneru.

Fascinující pohled na ledovec.


Přehrada pod ledovcem.


Pohled SV směrem na Alpy.Foto BERT.

Slavonické náměstí.


Pohled z Landštejna.


Tam v dálce stojí Bert.  (DOBITO)

Foto Vlastik