Mohelnická Zahajovačka  17. dubna 2004

   Na benzínce JET nebylo málem k hnutí. 

Jako každoročně, tak i letos jsem odhodlaně vyrazil na zahajovačku, pořádanou 1. Motoklubem Mohelnice. A samozřejmě jak jinak, než s pečlivě připravenou motorkou. Vždyť zima je dlouhá a času dost, tak jak jinak by to molo být, že? Moje pečlivost se projevila hned po ujetí prvních pár metrů, a to tak, že mi málem spadla motorka v zatáčce.  Ono to nebylo ONO ani na rovné cestě (i když hledejte u nás takovou, ony to jsou spíš takový pásy mezi kolejema po kamionech), ale v zatáčce to nějak padalo – „asi malý tlak v zadní pneumatice“ – pomyslel jsem si a vybaven jistotou, že nedostatek napravím na první benzínce, jsem pokračoval dál. Vždyť je to jenom pět kiláků. Na benzince jsem zamířil rovnou k těm stojanům, kde mívají ty hadice s „hodinama“ a nasadil hadici na ventil zadního kola. Na potřetí se mi to povedlo tak, aby mi neucházel vzduch (před tím mi ho asi polovina odsyčela), a při pohledu na tlakoměr jsem pochopil, že přední už zkoušet nemusím – ukazoval totiž 300kPa, a já jsem věděl, že tolik jsem tam NIKDY netlačil a navíc mi ho přitom asi půlka ušla. Takže jsem to nechal tak s tím, že to nějak dopadne a že pojedu pomalu. Další benzinku jsem nezkoušel; dopadlo by to stejně, jen tlaku bych měl zase o něco míň... hlavně že máme na benzinkách třista druhů čokoládových tyčinek...

Připojil jsem se ke kamarádům a ještě než jsme vyjeli dál k Mohelnici, uposlechl jsem výzvy červené kontrolky na palubní desce (té kontrolky, která by měla svítit jen když otočíte klíčkem a pak už nikdy) a dolil půl litru oleje, dar to přítele Vítka. Sice jsem tušil, že mi tam trochu chybí, ale když jsem zjistil, že nemám ani po spodní rysku, trochu mě to znepokojilo...

Takže jsme konečně mohli vyrazit, já s poloprázdným kolem, s darovaným olejem a s rolákem pod bradou (nákrčník jsem si taky nevzal – chodím totiž v zimě do sauny a jsem tudíž otužilý).

Je až k nevíře, kolik za normálních okolností normálních lidí je schopných za deště a při sedmi stupních nad nulou vyjet na motorkách, jen aby se potkali s dalšími, podobným způsobem postiženými pacienty. Protože patřím mezi ně, můžu to takto napsat. Ani já nevím, proč to dělám, ale asi to bude proto, že mně to baví.

Teď po dvou dnech mám sice dojem, že to saunování tak moc nezabralo (skákání do ledovýho bazénu je sice dobrý, ale když fučí sto kiláků do helmy, tak to asi ani sauna nepomůže), ale je mi jasný, že jakmile se doléčím čaji s citrónama, medem a slivovicí, tak zase někam vyjedu, a třeba o tom zase něco duchaplnýho napíšu...

Jo a abych nezapomněl – problém nakonec nebyl v zadní pneumatice, ta byla skoro v pořádku, ale v té přední. Domácí kompresor se zastavil na hodnotě 180kPa ...

                                                                                                                                                        Bert

Kolona byla docela dlouhá.... 

Kolona byla docela dlouhá....

A závěr v kempu pečené masenko ......

 spáchal + foto Vlasťa